Omezení svéprávnosti nemá být rozsudek na doživotí. Soud má rozhodnutí přezkoumávat a člověk sám může kdykoli navrhnout, aby mu bylo právo rozhodovat vráceno, případně aby se rozsah omezení zúžil.
Takhle to vypadá na papíře. V praxi je to výrazně těžší, a stojí za to vědět proč.
Richardův příběh
Richard vyrůstal jako dítě v ústavu. Po dosažení plnoletosti byl téměř automaticky zbaven svéprávnosti. Následovaly další přezkumy, při kterých se nad jeho situací nikdo příliš nezamýšlel, a během let se u něj vystřídalo několik veřejných opatrovníků.
Až si jeden z nich všiml něčeho zásadního. Richard do ústavu nepatří. S pomocí organizace, která se věnuje podpoře samostatného života, se ho podařilo dostat do běžného života.
Richard je mimořádně aktivní člověk. Zajímá se o veřejné dění, angažuje se v občanských tématech a dlouhodobě usiluje o to, aby mu byla svéprávnost vrácena.
Proč to nešlo
Jeho případ se v soudním řízení vyvíjel zvláštním způsobem. Procesní opatrovník, který ho měl zastupovat, mu po jeho pokusu o kontakt napsal, ať mu už nepíše, a pokud tak udělá, oznámí to soudu. Soud tuto situaci nijak neřešil. Tentýž procesní opatrovník pak odmítl podat odvolání, i když si to Richard přál.
Obecné soudy nakonec návrh na navrácení svéprávnosti zamítly. A to i přesto, že jsme navrhovali vhodnější podpůrné opatření, konkrétně smlouvu o nápomoci s organizací, která ho podporuje.
Argument soudů stojí za pozornost: podle nich je důvod, proč si Richard nijak neublížil, právě existence omezení svéprávnosti.
Jinými slovy: člověk, který je omezen ve svéprávnosti, podle této logiky nemá v praxi šanci prokázat, že se jeho schopnosti zlepšily.
Co k tomu řekl Ústavní soud
Ústavní stížnosti bylo částečně vyhověno. Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu i odvolacího soudu a upozornil mimo jiné na vnitřní rozpory v rozhodování obecných soudů, na nedostatečné zohlednění skutečných schopností klienta a na nepřiměřené rozšíření omezení i do oblasti osobních vztahů, například do možnosti uzavřít manželství nebo partnerství.
A zdůraznil něco, co by mělo být samozřejmé. Každé omezení musí být individuální, přiměřené a musí odpovídat skutečným schopnostem člověka.
Případ se vrací k odvolacímu soudu. Po téměř pěti letech.
Druhý příběh, který dopadl rychleji
Karel se na mě obrátil poté, co ho soud v první instanci téměř úplně omezil ve svéprávnosti. Důvodem byla diagnóza a takzvaně nestandardní způsob života. Návrh na omezení podala policie poté, co jí zřejmě došla trpělivost s opakovanými trestními oznámeními, která Karel podával.
Karel si přitom všechny své záležitosti vždy obstaral sám nebo s pomocí rodiny. A nikdy si svým jednáním neublížil.
Odvolali jsme se. Soud má vždy zkoumat, zda si člověk svým právním jednáním působí skutečnou újmu a zda neexistuje mírnější opatření. Odvolací soud rozhodnutí o omezení zrušil.
Na co se v řízení o navrácení soustředit
- Doložte, jak člověk skutečně žije. Ne co říká diagnóza, ale co konkrétně zvládá, s čím a s kým.
- Přineste konkrétní mírnější řešení. Návrh na samotné zrušení omezení je slabší než návrh, který zároveň nabízí nápomoc nebo zastoupení členem domácnosti.
- Zapojte službu, která ho denně doprovází. Její zpráva popisuje realitu, kterou znalecký posudek nezachytí.
- Hlídejte roli procesního opatrovníka. Má hájit zájmy člověka, ne řízení jen odbýt. Pokud to nedělá, je na místě to soudu sdělit.
Text je obecnou informací. Postup v konkrétním případě závisí na obsahu dosavadních rozhodnutí, na situaci člověka a na dostupné podpoře.